Atmosférické horko pokračuje. Politické horko se po dovolených rozhoří jako požáry ve Španělsku. Senát vrátil sněmovně stavební zákon, ta chce změnit zákon o střetu zájmů tak, aby vyhovoval Babišovi, prezident uplatnil veto u zákona o rozpočtové zodpovědnosti a sněmovna chce obnovit cenzuru a zrušit svobodu slova zákonem o zestátnění veřejnoprávních médií. Vládnoucí hnědo-rudá koalice estébáků a diletantů hodlá odejmout prezidentovi právo jmenovat vedoucí zastupitelských misí, což je v přímém rozporu s Ústavou ČR. Sněmovna se masochisticky chystá omezit dokonce svoje vlastní pravomoci (sic!) a poskytnout je vládě.

V čem spočívá smysl života? Co je člověčenství? Má se člověk starat jen o sebe a o svoji rodinu, nebo má právo či povinnost zajímat se rovněž o věci veřejné? Má život kolem sebe, prostředí, v němž žije a pracuje, hodnotit pouze podle toho, jak ovlivňuje stav jeho peněženky? Má člověk, který se dnes a denně do peněženky nemusí koukat, když potřebuje nový oblek nebo novou ledničku, právo komentovat či soudit postoje lidí, kteří jsou k tomu svým ekonomickým postavením nuceni?

Na mysli mi poslední dobou tane neodbytná otázka. Lze útok na nadpoloviční většinu obyvatel země interpretovat jako velezradu? Jak nazvat úmysly prodat nejlukrativnější státní firmy za účelem získání dalších financí pro nezodpovědné rozhazování a kupování si dalších voličských hlasů? V Ústavě není explicitně uvedeno, kdy se vláda chová velezrádně. Že se však tato vláda chová zcela v rozporu s duchem ústavy, je nabíledni. Z ustanovení čl.1 („ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana“), čl.2 odst.3 („státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“) a čl.6 („rozhodování většiny dbá ochrany menšin“) však lze dovodit, že se to děje v situaci, kdy se vláda programově staví právě vůči ustanovení čl.6, opírajíc se přitom o flagrantní porušování čl.26, který říká, že „poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy“.

Je mi 80. Jsem důchodce. Víc než polovinu života jsem prožil v totalitě. Nechci se do ní na sklonku pobytu na tomhle světě vrátit. Proto jsem v opozici vůči vládě Andreje Babiše a SPD s motoristy. Tihle lidé dělají kroky, které nás do totality vracejí. Zneužívají bolševickým způsobem těsnou převahu, kterou jim neposkytli voliči, nýbrž český volební systém, ovlivněný masívním lhaním a ruskými boty. Získali 49,06 % hlasů občanů Česka. 50,94 % lidí si tedy tuhle vládu nepřeje.

Čím úporněji a hloupěji se slaboch Bureš pouští do pana prezidenta, tím směšněji a malicherněji to působí. My, ale i jeho voliči víme, že je to estébák, křivopřísežník a soudy potvrzený podvodník a lhář. Jeho voličům to zatím stále nevadí. Čím více ovšem Bureš odhaluje nízkou úroveň a omezený rozsah svého křováckého myšlení, tím pravděpodobněji si alespoň někteří z jeho dosavadních příznivců uvědomí, kdo to vlastně je. Zbytek zůstane zfanatizovaným davem jako ti, kteří podporovali vrahy Hitlera, Stalina, Maa či Mussoliniho.

Právě probíhající snaha Babišovy vlády o likvidaci svobody slova prostřednictvím zestátnění veřejnoprávních médií šířeji ilustruje snahu této vlády o nepřátelské převzetí České republiky. Relevantní důvod pro tento krok neexistuje. Česká televize ani Český rozhlas nehospodaří s penězi státu. Proto je argumentace šetřením zcela lichá. Někteří prý ČT nesledují takže proč prý ji mají platit. Budou ji samozřejmě platit i nadále. Místo formou poplatků formou daní. Nepřátelské přebírání Česka touto vládou za potlesku jejích stoupenců mi připomíná alegorický příběh Orwellovy Farmy zvířat.

Velké části obyvatel Česka je lhostejné, zda žijí ve svobodné zemi. Možnost svobodně cestovat, svobodně studovat a zvolit si svoje povolání, svobodně si zvolit region či zemi v níž budou žít a pracovat, pro ně nic neznamená.  Svoboda pro ně nepředstavuje základní hodnotu. Základní hodnotou je pro tyhle občany plný nákupní košík. Dovolená u moře nebo na horách. Teplé místo v zaměstnání, bez nutnosti se průběžně vzdělávat a bez hrozby kontroly  pracovních výsledků. Možnost požadovat stále vyšší platy, aniž by si zvyšovali kvalifikaci nebo podávali větší výkon.

Česku chybí definice veřejného zájmu. Ve stavebnictví, v politice, ve školství, ve zdravotnictví, v oblasti životního prostředí i dalších oblastech by existence takové normy společnosti prospěla. Veřejným zájmem jistě je informace zda a jakým způsobem hodlá osoba usilující o úřad premiéra řešit svůj, nepochybně existující, střet zájmů. Nejde přitom o lex Babiš.

Současné dění ve světě i v Česku nabízí celou řadu srovnání s událostmi v minulosti. Invaze Putinových hord na východ Ukrajiny kvůli údajné ochraně tamních Rusů odpovídá Hitlerově okupaci Sudet lživě prohlašované za ochranu sudetských Němců. Trumpův appeasement vůči Putinovi je srovnatelný s Chamberlainovým a Daladierovým appeasementem vůči Hitlerovi. Neochota civilizovaného světa přestat se bavit, přestat si užívat a připustit si reálnou hrozbu dnešních barbarů z východu, odpovídá neochotě Římanů bránit se  tehdejším barbarům, přicházejícím rovněž z východu

Pokud agresor napadne svoji oběť, lze docílit míru dvěma způsoby. Buď kapitulací oběti, nebo porážkou agresora. Politika dokáže nalézt spoustu  odstínů v obou variantách, nicméně základním řešením je buď jedno, či druhé. Současné kroky prezidenta Trumpa vnímám prizmatem jeho úsilí o získání Nobelovy ceny míru.