Je mi 80. Jsem důchodce. Víc než polovinu života jsem prožil v totalitě. Nechci se do ní na sklonku pobytu na tomhle světě vrátit. Proto jsem v opozici vůči vládě Andreje Babiše a SPD s motoristy. Tihle lidé dělají kroky, které nás do totality vracejí. Zneužívají bolševickým způsobem těsnou převahu, kterou jim neposkytli voliči, nýbrž český volební systém, ovlivněný masívním lhaním a ruskými boty. Získali 49,06 % hlasů občanů Česka. 50,94 % lidí si tedy tuhle vládu nepřeje.
Je to malý rozdíl, ale je to většina a v současné společenské situaci zásadní. Takové „vítězství“ ve volbách neposkytuje vládnoucí koalici prostor pro zpupné nepřátelské chování vůči občanům Česka. Napadání ústavního soudu, prezidenta republiky, zákonů klíčových pro hospodaření státu jak ve věci zadlužování země, tak v záležitosti demografického vývoje a atakování svobody slova pomocí nesmyslu s televizními a rozhlasovými poplatky. Šíří do společnosti závist, nenávist a zlobu. Vyvolávají válku se všemi demokratickými institucemi, které neovládají. Místo toho, aby spolupracovali. Což je princip demokracie. Oni ji ale chtějí v naší zemi zničit. Pro svoji osobní bezpečnost a bezuzdné okrádání země potřebují Česko vrátit do totality, před rok 1989. Pravděpodobně si podprahově uvědomují (alespoň někteří z nich) svoji nedostatečnost, svoje diletantství a svoji ubohost. Vyvolává to v nich zuřivou nenávist k normálním lidem a obavu před demokratickou diskusí. Žádnou vizi pro Česko nemají, jako ji neměli bolševici. Jejich zoufalství jim velí chovat se tak, aby byli zvoleni i v příštích volbách, získali tudíž opět imunitu a nemuseli čelit standardnímu soudnímu procesu. Proto se Babiš bojí debaty s prezidentem a nechce se s ním setkávat. Tahle jeho ubohost velmi naši zemi poškozuje. Nejen v očích zbytku Evropy, ale i v očích myslící veřejnosti. Při sledování kroků téhle vlády se mi vybavují otlučené klouby mého táty, který se jako doktor práv obtížně srovnával s prací s kladivem a majzlíkem jako instalatér, k čemuž byl donucen akcí totalitního komunistického režimu s názvem 77 000 do výroby v roce 1951. Nechci návrat do roku 1951. Jsem samostatný. Nepotřebuju od eráru nic. Nezemřel bych hladem ani kdybych nepobíral důchod. Šetřil jsem a vydělával. Jsem relativně zdravý. Dva stenty v arteriích, titanokřemíkové kyčle, opravené rameno, odebraný žlučník a nové čočky v očích mi umožňují žít a existovat úplně normálně. Pakliže se najde někdo z opozice, který v zájmu Česka a jeho občanů dostane lidi opět do ulic, jako v roce 1989, uvidíme se zase na Václaváku nebo na Letné.
Myšlenky a reflexe 