Měli bychom zůstat lidmi

V čem spočívá smysl života? Co je člověčenství? Má se člověk starat jen o sebe a o svoji rodinu, nebo má právo či povinnost zajímat se rovněž o věci veřejné? Má život kolem sebe, prostředí, v němž žije a pracuje, hodnotit pouze podle toho, jak ovlivňuje stav jeho peněženky? Má člověk, který se dnes a denně do peněženky nemusí koukat, když potřebuje nový oblek nebo novou ledničku, právo komentovat či soudit postoje lidí, kteří jsou k tomu svým ekonomickým postavením nuceni?

Obtížné rozhodování. Zejména proto, že hranici mezi jedním a druhým postojem nelze exaktně určit. Rozmanitost života je nekonečná. Někdo tráví dovolenou procházkami po okolí svého bydliště a jiný jede dělat totéž do Alp nebo do Sedmihradska. Ten první, občan A, je si jist, že svět je v pořádku, se svým životem je spokojen a o věci veřejné se průběžně zajímá. Ten druhý, občan B, má pocit, že svět není spravedlivý, že by si chtěl dopřát dovolenou v Patagonii nebo v Macau a nemá na ni. O dění ve společnosti se průběžně nezajímá. Občan A bude pravděpodobně schopen kritičtěji vnímat i jemnější signály vysílané různými společenskými skupinami či politickými stranami. Občan B zaznamená nanejvýš signál typu „WOW“, který zachytila observatoř Big Air Radio z vesmíru dne 15.8.1977. V podmínkách současného stavu společnosti musí jít o signál hlasitý, útočný, vulgární nebo lživý. Občané A i B jdou posléze k volební urně a jejich volba je jejich občanským postojem podstatně ovlivněna. Stojíme tedy před problémem materiálním, nebo mentálním? Nejspíš se jedná o kombinaci obou postojů. Jak věci posuzovat objektivně, popravdě nevím. Nicméně jsem hluboce přesvědčen, že člověčenství, člověk, homo sapiens sapiens, je božským výtvorem právě proto, že získal vědomí. Ať už podle materialistů, nebo podle Teilharda de Chardin. Schopnost nejenom jíst, ale také myslet. Naslouchat, analyzovat a činit závěry a rozhodnutí. Že i občan s minimální ekonomickou úrovní by měl zůstat člověkem. Také pro svoje, zejména však pro svoje dobro a dobro svých dětí a svojí rodiny! Nezájem o společenské dění a vnímání pouze signálů „wow“ vede do pekel. Ke špatné volbě. Která nemusí skončit za čtyři roky, ale jak už jsme zjistili, bohužel také až za čtyřicet let!