Dnes mi nezbývá nic jiného, než se podělit o text, který jsem si odpoledne přečetl. Nemám co a ani není co k němu dodat.

„Dnes je jen jeden velký národ, který se neochvějně přidržuje militaristického ideálu: Rusové. Jistěže i v ruském lidu existují skupinky, jež nejsou nakloněny militaristickému smýšlení, které je v tomto lidu převládající. Je jen politováníhodné, že se nedokázaly prosadit mezi svými soukmenovci. Od té doby, co je Rusko s to ovlivňovat evropskou politiku, je vůči Evropě vždy v postavení lupiče, jenž pohotově čeká na okamžik, kdy se může zmocnit kořisti.

Pokračovat ve čtení „Ludwig von Mises“ →

V Divadle v Dlouhé jsem včera zhlédl představení Konec rudého člověka. Jde o scénické zpracování skvělé knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky. Představení stejně jako kniha nabízí pohled do současné ruské společnosti. Třeba reakci ruského dědy, který při zhlédnutí televizního záznamu z činnosti automatického systému pro detekci výbušnin končící jeho výbuchem a zničením prohlásí: taková škoda. Copak nemáme dost lidí? Z toho mrazí. Ale je to dokonalá ilustrace ruského vnímání světa a jednotlivého lidského života. Čechov na druhou.

Pokračovat ve čtení „Konec rudého člověka“ →

Podívejme se, jaký je dnes, na začátku roku 2025, stav české společnosti a co se tu odehrává. Jsme mistry světa v ledním hokeji. Česko je osmá nejbezpečnější země na světě. Máme zástupce ve fotbalové lize mistrů, v evropské lize i v konferenční lize. Reprezentant Česka je evropským komisařem pro mezinárodní partnerství s rozpočtem kolem 300 miliard euro. Český penzijní systém patří podle dostupných údajů k nadprůměrným na světě, i když stále je co zlepšovat. Průměrná mzda dosahuje téměř 50 tisíc korun. Čeští tenisté získali zlatou olympijskou medaili ve smíšené čtyřhře. Nezaměstnanost i inflace se pohybuje mezi 2 až 3 procenty. Minulý rok zakončila Česká filharmonie úspěšnými koncerty v newyorské Carnegie Hall.

Pokračovat ve čtení „Novoroční“ →

Staré rčení mně přišlo na mysl při čtení úvahy o uvažované redukci počtu porodnic v souvislosti s menší porodností. Autor zmiňuje rovněž uzavření poboček pošty či dojezdovou vzdálenost k lékařské péči. Když jsem si jako čtyřletý nalomil holeň, vzala mě babička na záda do nůše a odvezla z Mutěnic do nemocnice v Uherském Hradišti. Neměla přitom pocit jakékoli úkornosti. Uvědomovala si, že její babička takovou možnost neměla, protože uherskohradišťská nemocnice neexistovala. Nevolám po návratu poměrů devatenáctého století, jen bych rád upozornil na posun ve vnímání prostředí, v němž žijeme.

Pokračovat ve čtení „Život není peříčko“ →

Společnost vytvářela elity ve všech etapách a formách svého vývoje. Počínaje společnostmi kmenovými, přes otrokářské, feudální, socialisticko-komunistické až po společnost liberálně-demokratickou. Základem vytváření elit byl vždy majetek, byť v nejrůznější formě. Od množství dobytka přes počet otroků, rozlehlosti vlastněného území, rozmanitosti a struktury výrobních prostředků až po vlastnictví akcií a bankovních kont. Společenský vývoj směřoval naopak k narušování hegemonie elit. Od Magny charty přes francouzskou revoluci k bolševickému převratu v Rusku. Proč se přesto nikdy nepodařilo vzniku elit zabránit?

Pokračovat ve čtení „Zdaníme dědictví?“ →

Často se vyskytující výrok, že heslo “antibabiš” nefunguje (naposled jihočeský hejtman Kuba s podtextem nepoužívejme ho) je zavádějící. Naopak. Pokud nefunguje tak jak má, děje se tak proto, že není uplatňováno dosti důrazně a v nejširším měřítku. Protože vláda používá “antibabiš” pouze v soft verzi. Je nezbytné přitvrdit. Nepřítel, jímž Babiš se svým hnutím jsou, musí být společností zřetelně ostrakizován. Vláda už by konečně měla vyčistit policii, justici a celou státní správu od všech Babišem dosazených a jemu poplatných lidí. Jinak budeme stále jen kroutit hlavami nad osvobozujícími rozsudky v jeho kauzách.

Pokračovat ve čtení „Funguje „antibabiš?““ →

Ne zcela zřídka se i mezi vzdělanými lidmi setkávám s názorem, že Andrej Babiš a prezident Petr Pavel jsou ze stejné líhně a nemají si co vyčítat ani oni, ani jejich příznivci. Nejsou. Ani omylem. Negramot versus sečtělý muž. Petr Pavel studoval vojenskou akademii v Brně a vysokou vojenskou školu ve Vyškově. Připravoval se na činnost ve vojenském zpravodajství. Jejím cílem byla v konci konců služba vlasti, byť tehdy komunistické. II.správa StB, jejímž příslušníkem byl Andrej Babiš, bylo něco naprosto odlišného.

Pokračovat ve čtení „Najdi dva rozdíly“ →

Karel Havlíček v nedávných nedělních Otázkách Václava Moravce tvrdil, že digitalizace stavebního řízení je nejhorší selhání vlády od revoluce. Hmmm. Okamžitě mě napadá, že díky problémům při spouštění zcela nového IT systému nikdo nezemřel. Skutečným selháním s brutálními následky je tragikomické působení vlády ANO a tehdejšího premiéra Babiše za epidemie covidu. V důsledku chaotického postupu zmíněné vlády jejímž členem byl i Karel Havlíček zemřelo v Česku cca 40 tisíc lidí!!  

Pokračovat ve čtení „Digitalizace, Dostálová, Havlíček“ →

Existuje vůbec něco jako česká politika? Resp. máme v Česku vůbec politiky hodné toho označení? Politikem byl zcela jistě Churchill. Vedl svůj národ v obtížné době a nesliboval nemožné. „Mohu vám slíbit jen krev, pot a slzy“, řekl při nástupu do funkce premiéra v roce 1940. Vystřídal Nevilla Chamberlaina, který lidem sliboval mír a přinesl jim válku. S tím přicházejí někteří čeští „politici“  i dnes.

Pokračovat ve čtení „Česká „politika““ →

Nejvyšším společenským zájmem občanů Česka je jejich bezpečnost. V míru je význam bezpečnosti srovnatelný s důležitostí ekonomiky, v ohrožení role bezpečnosti roste. Mír jsme v Evropě měli téměř osmdesát let, takže jsme zapomněli, že také být nemusí. Současná situace v Evropě i ve světě je od pohody oněch let velmi daleko. Nenamlouvejme si, že případný útok Číny na Tchajwan se Česka nedotkne (do moderních aut jsou potřeba čipy). Pokud propukne větší konflikt na Blízkém Východě, dotkne se nás rovněž (neprůjezdný Suez zdraží veškerý dovoz z východní polokoule). A nyní Rusko. Rusko je teroristický stát ovládaný zločineckou strukturou. Ruská válka na východě Evropy, která se nás už dotýká bezprostředně (ropa, plyn), má spolu s uvedenými ohnisky napětí potenciál vyvolat celosvětový konflikt. Je na něj naše společnost připravena?

Pokračovat ve čtení „Společenský zájem“ →