Předesílám, že důvodem této mojí úvahy je obava z volebního úspěchu nesystémových subjektů. Tedy ze situace, kdy by země mohla být k jejímu neprospěchu ovládnuta lidmi, jejichž volební úspěch by byl zajištěn voličskými hlasy méně informovaných, řekněme, občanů. V antickém Řecku zrozená demokracie byla demokracií pouze pro plnohodnotné athénské občany. Všeobecné volební právo vzniklo v demokratických zemích až koncem 19. a počátkem 20. století a prosazovalo se pomalu a postupně.

Jde o všechno! Letošní parlamentní volby mohou uvrhnout Česko do morální bídy, jakou od roku 1989 nepamatujeme. Může dojít ke zničení Česka jako demokratické země vládou ANO + SPD, ev. Stačilo. Jde skutečně o všechno. Česku hrozí vláda estébáckého udavačského fízla, fašistického politického podnikatele a komunistů. A co se děje na veřejnosti? Podívejme se na problémy, které aktuálně mají jednotlivé politické subjekty. ANO směřuje k situaci, kdy bude jeho šéf a majitel odsouzen kvůli prokazatelné kriminální aktivitě. Šéf SPD je obžalován z propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Komunisté, kteří ruinovali naši zemi dlouhých čtyřicet let, mají opět našlápnuto do poslanecké sněmovny.

Při nedávném odchodu jednoho souostroví v Tichém oceánu z francouzské koloniální říše jsem si uvědomil dvě věci. Za prvé, jak je pro kolonialisty obtížné jakoukoli kolonii se svého svazku propustit, za druhé, jakým způsobem se různé velmoci v minulosti k problému postavily a jak se k němu staví dnes. Žádná z metropolitních zemí se svých kolonií nevzdávala dobrovolně. Spojené Státy vznikly ozbrojeným odporem proti Spojenému království. V dobré paměti je rovněž válka Francie proti osamostatňujícímu se Alžírsku. Příběh konce britské kolonie Indie a vznik Pákistánu, Bangladéše a dnešní Indické republiky je samostatnou kapitolou. Ve své knize „O půlnoci přijde svoboda“ ji nezapomenutelně popsali Dominique Lapierre a Larry Collins.

Ve svém pojednání “Proč nejsem komunistou“ uvádí Karel Čapek řadu důvodů, proč nemůže podporovat komunisty, nebo dokonce být členem KSČ. Když jsem si po letech opět přečetl jeho slova, uvědomil jsem si, že obdobně by dnes mohl říci, proč nemůže podporovat ANO Andreje Babiše. Jak komunisté, tak ANO, chtějí především vládnout, nikoli zlepšovat životy lidí. Morálka komunistů, stejně jako morálka ANO, není morálka pomoci. Je nelidská a násilná. Je založena na nepravdách, na lži. Občas samozřejmě zalžeme všichni. Založit na lži politickou kariéru je však něco diametrálně odlišného.

Blahobyt a bezpečnost. Dvě věci, jejichž splněnì občané od státu právem požadují. Platí za jejich naplnění svojí prací a svými daněmi. Ty dvě věci působí ovšem obvykle proti sobě. Akcenty sociální se v míru dotýkají občanů více a bezprostředněji než akcenty bezpečnostní, které se na první pohled jeví jako vzdálené a aktuálně nepodstatné. Podobně jako v roce 1913, kdy si Evropa užívala “belle epoque”. Důležitost bezpečnosti a blahobytu v reálně existující světové politické situaci by měli občanům objasňovat politici.

Mám velmi rozporuplné pocity z celé řady diskuzí, které dlouhodobě probíhají v českém veřejném prostoru. Způsob, jimž společnost přistupuje k informacím, mi silně připomíná naše fotbalová utkání v žákovských letech na plácku u mlýna. Jmenuje se to „všichni za balónem“. K tomuto zamyšlení mě přiměla dnešní debata v OVM. Zástupkyně zločinného uskupení ANO si zde dovolila tvrdit, že poslední „aféra“ s bitcoinovým darem je „největší skandál od roku 1989“. Když ponechám balón balónem a podívám se na celou hru s nezbytným odstupem, napadá mě celá řada skandálů Babišovy bojůvky ANO, které jsou nesrovnatelně větší. Nebudu je vyjmenovávat, všichni je dobře známe.

Správa státu není totéž jako řízení vesnické samoobsluhy nebo velkouzenářství Agrofert. Mohli jsme se o tom přesvědčit během covidu za manažerování Andreje Babiše. Česko je zaplatilo životy téměř 40 tisíc spoluobčanů. Vedení země nesmí být záležitostí pěny dní. Je to mimořádně zodpovědná práce vyžadující jisté schopnosti. Nechápu, proč se většina komentátorů zapojuje bez podrobné anylýzy a bez jakéhokoli srovnávání do honu na současnou vládu.

V současné předvolební situaci mě v souboji na politickém poli stále překvapuje jeho nevyváženost. Veřejný prostor je zaplněn převážně útoky na současnou vládu. Subjekt, který je napadán a brání se, je již z principu v nevýhodné pozici. A to i přesto, pokud útočící subjekt nemá pravdu. Dokonce i tehdy, pokud lež hlásá vědomě. Což je taktika ANO, SPD, komunistů ze Stačilo i dalších subjektů, naší společnosti a našemu mezinárodnímu, smluvně zakotvenému postavení programově nepřátelských.

Trump opakuje chybu Německa a většiny evropských zemí z devadesátých let. Myslí si, že je možné jednat s Ruskem jako s normálním partnerem. Není to možné. Němci a s nimi celá Evropa už to vědí. Rus není stejný člověk jako příslušník euroatlantické civilizace. Americký prezident v jednáních mezi Ruskem, Ukrajinou, Evropou a USA prokoučoval naprosto všechno. Jediná strana, které evidentně pomohl, je Rusko.

Lidem, kteří si stěžují na podmínky ve kterých žijí, zejména na hmotný nedostatek, bych chtěl říci toto: je naprosto mimo mísu vinit ze své situace Petra Fialu a jeho vládu. Je to absolutní nonsens. Život je nebezpečný stav od samého počátku dějin. Snad posledními vůdci, kteří teoreticky měli zodpovědnost za jednotlivé členy jimi vedeného společenství, byli klanoví náčelníci. S rozvojem společnosti a s růstem počtu jejích členů se nepsaná povinnost odpovídat za každého jednotlivého jejího člena vytrácí.