Česku chybí definice veřejného zájmu. Ve stavebnictví, v politice, ve školství, ve zdravotnictví, v oblasti životního prostředí i dalších oblastech by existence takové normy společnosti prospěla. Veřejným zájmem jistě je informace zda a jakým způsobem hodlá osoba usilující o úřad premiéra řešit svůj, nepochybně existující, střet zájmů. Nejde přitom o lex Babiš.
Jde o obecný zákon, jenž se ve skutečnosti reálně týká pouze jedné osoby, která se díky své hrabivosti a fanatické touze po moci vystavuje jeho působnosti. Jedinou „obranou“, kterou poslanci závislí na agentovi StB nebo na mentálně labilním šiřiteli fašistických názorů používají, jsou útoky na nastávající opozici. Proč? Protože relevantní argumenty nemají. Protože prostě neexistují. Andrej Babiš je agentem bývalé StB, je křivopřísežníkem, který veřejně křivě přísahal na zdraví vlastních dětí, je 4x soudem prohlášeným lhářem a je vlastníkem Agrofertu, který pobírá národní i evropské dotace a je tudíž ve zřetelném střetu zájmů. Členové ANO to dobře vědí. Jenže jejich příjmy jsou odvislé od podpory téhle morální kreatury a kriminálníka. Tím, že se kvůli penězům, kvůli svému prospěchu, vzdali své lidské důstojnosti, se současně vzdávají i své morální integrity. Omlouvám se, ale nejsem schopen na ty lidi nahlížet jinak. Chtěl bych jim vzkázat, že peníze se utratí, ale hanba zůstává. Žádat po Babišovi, aby řešení svého střetu zájmů představil veřejnosti, je legitimní požadavek pana prezidenta. Svá řešení musí estébák prezentovat veřejně pro případ až bude zase lhát. Nesmíme se opět ocitnout v situaci, kdy by údajně opět hrála roli špatná akustika v jednací místnosti na hradě, což už se spolku ANO nedávno přihodilo.
Myšlenky a reflexe 