Pokud agresor napadne svoji oběť, lze docílit míru dvěma způsoby. Buď kapitulací oběti, nebo porážkou agresora. Politika dokáže nalézt spoustu odstínů v obou variantách, nicméně základním řešením je buď jedno, či druhé. Současné kroky prezidenta Trumpa vnímám prizmatem jeho úsilí o získání Nobelovy ceny míru.
Bezpochyby jde o hlavní motiv jeho “mírových” aktivit. Nezáleží mu na mrtvých na obou stranách, nezáleží mu na mínění Evropanů ani Američanů. Snazší se mu zdá přinutit Ukrajinu (prezidenta Zelenského) ke kapitulaci, než přimět agresora (prezidenta Putina) k zastavení vraždění. Jeho uhranutí Nobelovkou ho vede k tomu, že se nechává vodit Putinem za nos. Resp. domnívá se, že je schopen se s Putinem na ukončení války domluvit. Nepřipouští si fakt, že se mu to nemůže podařit. Neakceptuje skutečnost, že ruské myšlení není kompatibilní s myšlením lidí z našeho civilizačního okruhu. Trump neví co je dobro a co je zlo. Nerozlišuje mezi agresorem a jeho obětí. Jediný rozdíl, který je schopen vnímat, je plná nebo prázdná peněženka. To je v jeho “transakčním” světě zdánlivě to nejpodstatnější. Ve skutečnosti je to pro lidskou civilizaci na téhle planetě méně důležité. V Trumpově světě mají ti, kdož mají sílu, také pravdu. Civilizace je civilizací právě proto, že tuhle zvrhlou definici neuznává.
Myšlenky a reflexe 