Blahobyt a bezpečnost. Dvě věci, jejichž splněnì občané od státu právem požadují. Platí za jejich naplnění svojí prací a svými daněmi. Ty dvě věci působí ovšem obvykle proti sobě. Akcenty sociální se v míru dotýkají občanů více a bezprostředněji než akcenty bezpečnostní, které se na první pohled jeví jako vzdálené a aktuálně nepodstatné. Podobně jako v roce 1913, kdy si Evropa užívala “belle epoque”. Důležitost bezpečnosti a blahobytu v reálně existující světové politické situaci by měli občanům objasňovat politici.
V Česku to politici dělají. Okamurovo SPD tvrdí, že žijeme v bezpečném světě a máme se starat pouze o to, abychom nepomáhali Ukrajině a Ukrajincům. Babišovo ANO si nechce rozházet nikoho a proto žádný názor nemá. Nebo má pokaždé opačný, podle toho, ke komu mluví. Většinou podporuje názory Andrejových kamarádů Orbána a Fica. Komunisté ve Stačilo! bez skrupulí označují ruského agresora za zemi přátelskou, jíž netřeba se bát. Vrah Gottwald byl s vrahem Stalinem kamarád. Vláda Petra Fialy vnímá, spolu s celou Evropou, že Evropa je ruským imperialismem nebývale ohrožena a nezbývá jí nic jiného, než se preventivně vyzbrojit. Což Evropa dlouho nedělala. Svým handlířským chováním ji k tomu dotlačil Trump. Upřímně řečeno, zaplaťpámbu. Fialova vláda ovšem čelí naprosto nezodpovědné kampani SPD, ANO, komunistů a dalších, kteří lidem vnucují myšlenku, že nejdůležitější je jejich plně břicho dnes, bez ohledu na to, co to znamená pro budoucnost země, pro zítřek, pro jejich děti a pro jejich vnoučata. Historie je za to jednoznačně odsoudí, tím jsem si jist. Podobně, jako odsoudila Chamberlaina za politiku appeasementu. Problémem ovšem zůstává kdy. Podporovatelé a voliči SPD, ANO i komunistů a dalších, nebudou již pravděpodobně mezi námi. Ať již přičiněním přírody, nebo ruských bomb, raket, dronů a tanků.
Myšlenky a reflexe 