Trump opakuje chybu Německa a většiny evropských zemí z devadesátých let. Myslí si, že je možné jednat s Ruskem jako s normálním partnerem. Není to možné. Němci a s nimi celá Evropa už to vědí. Rus není stejný člověk jako příslušník euroatlantické civilizace. Americký prezident v jednáních mezi Ruskem, Ukrajinou, Evropou a USA prokoučoval naprosto všechno. Jediná strana, které evidentně pomohl, je Rusko.
Může to prohlásit za svůj původní záměr, nebo za svoje naprosté selhání. Nejspíš to ovšem prohlásí za svůj velký úspěch. Kdo tomu asi uvěří? Je to první krok na jeho cestě k „make America great again“? Nicméně stále ještě má možnost zachovat tvář sobě a Spojeným státům postavení strážce světové liberální demokracie. Poslední možnost spočívá v zavedení co nejúčinnějších sankcí vůči Rusku a ve skutečně masivním vyzbrojení Ukrajiny. Pokud mu tedy o liberální demokracii jde. Ty sankce, o nichž sám hovořil a které jsou připraveny v Kongresu. Pokud je mu osud liberální demokracie lhostejný, a zatím to tak bohužel vypadá, může dál podlézat Putinovi, v bláhové naději, že ho odvrátí od Číny a vytvoří si z něho spojence. Ruský chán si z něho udělá pochopa a Si Tin Pching zůstane Putinovým drahým přítelem. Žádný evropský stát není v současné době osamoceně schopen roli Spojených států ve světovém měřítku převzít. Nicméně pokud Trump vidí svět jako hrací pole pro velmoci, je pro něho jistější a přirozenější cesta a spojit se s Evropou. Nikoli s Ruskem proti Číně a už vůbec ne s Čínou proti Rusku. Spojení s Evropou mu navíc zajistí další spojence v podobě Japonska, Jižná Koreje, Austrálie a celého britského společenství národů. Může tímto způsobem sjednotit celý světový civilizační okruh. Zapomenout na přitroublou celní válku a mobilizovat civilizaci proti těm, kteří ji chtějí zničit. Tato cesta je jednak přirozenou, jednak daleko snazší než pokoušet se o spojenectví s východními totalitami. Nevím, kdo by mu to mohl vysvětlit. Snad Giorgia Meloni? Vytvořil by tak silný blok, čímž by světu zajistil kýžené bezpečí proti nukleární válce. A navíc by časem mohl získat i vytouženou Nobelovu cenu míru, po níž jeho ego zřejmě bezmezně prahne.
