Staré rčení mně přišlo na mysl při čtení úvahy o uvažované redukci počtu porodnic v souvislosti s menší porodností. Autor zmiňuje rovněž uzavření poboček pošty či dojezdovou vzdálenost k lékařské péči. Když jsem si jako čtyřletý nalomil holeň, vzala mě babička na záda do nůše a odvezla z Mutěnic do nemocnice v Uherském Hradišti. Neměla přitom pocit jakékoli úkornosti. Uvědomovala si, že její babička takovou možnost neměla, protože uherskohradišťská nemocnice neexistovala. Nevolám po návratu poměrů devatenáctého století, jen bych rád upozornil na posun ve vnímání prostředí, v němž žijeme.
Život není peříčko a nikdy v minulosti nebyl. Ani dnes není. Troufám si říci, že dokonce ani v budoucnosti nebude. V žádném případě za to nemůže Petr Fiala a jeho vláda, jak se „lidu“ snaží namluvit jeden z nejbohatších českých oligarchů společně s představiteli fašistického a komunistického způsobu myšlení. Kdo jim nevěří, není podle nich „lid“. Směšné, hloupé, ale rovněž velmi nebezpečné. Podobné narativy destruují liberální demokracii, kterou jsme po letech tupé bolševické totality začali před pětatřiceti lety vytvářet. Tady nejde pouze o úhel pohledu. Subverzivní působení zmíněných politiků vytváří zkreslující pohled na skutečnost a ovlivňuje každodenní vnímání reality spousty občanů, kteří pak těmhle vyvukům dávají ve volbách svoje hlasy. V současném světě je nezbytné nalézt cosi jako referenční úroveň k níž se budeme vztahovat a podle ní vnímat stav společnosti. Máme se dobře, nebo se máme špatně? Mohli bychom se mít lépe? Určitě ano, nicméně je třeba myslet rovněž na to, že bychom se také mohli mít hůř. Referenční úroveň hledejme u sebe. Nalezneme tím sebevědomí, které potřebujeme a které nám, mimo jiné i díky historickému vývoji, schází. Jak jednotlivcům, tak celé naší společnosti. Nehledejme ho v Americe ani v Rusku. Ani v Rakousku, v Německu, v Evropě nebo ve světě. Sami musíme vědět jakou cenu máme a kdo vlastně jsme. Nejsme malý národ, který nic nezmůže. Z hlediska životní úrovně jsme v evropské sedmadvacítce na šestnáctém místě. Počtem obyvatel zaujímáme v Evropě dokonce deváté místo. Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě. Úroveň zdravotnictví nám může většina evropských zemí pouze závidět. Světové proslulosti dosáhla řada českých kulturních osobností či sportovců. Nyní máme vládu, která nám zjednala v Evropě respekt, o nějž jsme díky ostudnému působení vlády podvodníka a agenta StB přišli. Mluvím o vládě Petra Fialy, o níž se spousta spoluobčanů, podléhajících podvratné masáži komunistů, populistů a fašizujících spolků vyjadřuje s despektem. Díky těmto našim spoluobčanům nás v Evropském parlamentu bohužel zastupují jimi zvolení poslanci s nulovou erudicí a s neznalostí jakéhokoli cizího jazyka. Jinými slovy, pokud nebudeme zaplevelovat evropské struktury vysíláním ostudných individuí, respekt Česka poroste. Musíme ovšem sladit své potřeby se svými možnostmi a za svoje osobní karamboly neobviňovat stávající demokratickou vládu. Život není peříčko. Pokud si toho nebudeme vědomi, probudíme se jednoho dne v zemi, kde vedoucí úlohu ve státě bude zastávat ANO se soudruhem Andrejem v čele. ANO, a pak bude mnohem hůř.
Myšlenky a reflexe 