Hledat širší politickou shodu lze v řadě zemí světa, Česko nevyjímaje, pouze uvnitř skutečné politiky a mezi jejími subjekty. Velmi obtížné až nemožné je hledat takovou shodu mezi politikou založenou na pravidlech liberální demokracie a mezi čímsi, co se sice jako politika tváří, ale ve skutečnosti politikou v pravém slova smyslu není.
V Česku bohužel v současnosti nemáme opozici usilující o zlepšení života občanů země cestami odlišnými od vládních, což je základní smysl a role opozice. Máme na jedné straně politiku koalice SPOLU, usilující o posílení bezpečnosti Česka, zlepšení jeho mezinárodního postavení a umožnění přirozeného rozvoje ekonomické aktivity občanů, a na druhé straně cosi, co politikou nazvat nelze a co usiluje o rozvrat liberální demokracie v zájmu nahrabání si ještě větší hromady peněz. Máme politiku respektující principy, na nichž český stát po první světové válce vznikl a na nichž se po roce 1989 obnovil. Máme politiku která chybuje, ale jejímž základním cílem přesto je zlepšení poměrů v naší zemi. Máme politiku usilující o zajištění bezpečnosti obyvatel a zlepšení postavení země v Evropě. A vedle toho máme cosi, co je jenom zástěrkou pro vlastní obohacení. Projekt Andreje Babiše ANO a projekt Tomia Okamury SPD. Politika Fialovy vlády komplexně směřuje ke zlepšení mezinárodního ratingu Česka. Úvěry, které si Česko nezbytně musí pořizovat aby umořilo astronomické dluhy vytvořené nezodpovědnými vládami za posledních 8 let, budeme v důsledku zlepšování ratingu získávat za stále přijatelnějších podmínek. Výhodnějších, než vytvořily zmíněné zlatokopecké vlády, které braly Česko jako klondajk, kterého se zmocnily a ze kterého dolovaly ve svém vlastním sobeckém zájmu co největší zisk. Připomeňme, že soukromé jmění šéfa a majitele hnutí ANO se za jeho působení ve vládě zvýšilo ze 40 miliard v roce 2013 na 170 miliard v roce 2023, tedy více než na 400 %! Zajímalo by mě, kdo z jeho voličů zaznamenal v té době takový progres. Není to absurdní? V odpovědně spravované zemi by přece měl být poměr opačný. Premiér si jistě může vydělat, pokud celá země prosperuje, nicméně k vyším příjmům by rozhodně měli dospět spíše občané. Nikoli premiér a jeho kumpáni. Babišovi je to ovšem málo. Znovu se dere k moci aby si mohl nakrást ještě víc peněz a ohlupuje občany tvrzením, že mu na nich záleží. Nezáleží mu na nich ani zbla. „Zabil lidi cez covid“ chce se říci jeho slovníkem. 40 tisíc zmařených životů díky jeho mistrování během epidemie. A to se chce opět dostat k moci. Aby zaprvé nasměroval do Agrofertu ještě víc NAŠICH! peněz a za druhé aby neskončil ve vězení. Tam by sice konečně byl v prostředí odpovídajícím jeho naturelu, jeho charakteru i mluvě, nicméně jistě by se mu tam nelíbilo. Kdykoli se ocitne s jakýmkoli představitelem současné vlády v hledáčku televizních kamer, prezentuje svoje blábolení tím nejubožejším jazykem hospody bývalé IV.cenové skupiny. Jeho nejfrekventovanějším výrazem je fráze “vy lžetě”. Zřejmě se domnívá, že neustálým používáním obratu “vy lžete” dodá naopak svým fabulacím punc pravdivosti. Je to dětinské. Přičemž “dětinské” je v tomto případě eufemismus. Připomíná majora Těrazkyho/Halušku, který se na konci filmu Černí baroni ptá: A terazky mi povedztě, Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom absurdný?