Jedním z narativů, hojně frekventovaným v české společnosti, je přesvědčení, že Češi jsou jakýmsi specifickým lidem mezi národy Evropy i světa. Tenhle pocit vznikl samovolně během staletí, zřejmě někdy v období husitských válek. Alespoň před touto dobou jej v historii českých zemí nezaznamenávám. Svého vrcholu dosáhl tento pocit v letech 1967 – 1969. Někteří intelektuálové (např. Milan Kundera), nahlíželi společensko-politický vývoj v tehdejším Československu tímto prizmatem. Václav Havel v tomto ohledu s Kunderou nesouhlasil. Dnešní stav české společnosti mu dává za pravdu.
V uvedených 60tých letech jsme se domnívali, že ukazujeme světu cestu. Že jsme vymysleli cosi převratného. Říkali jsme (někteří) tomu socialismus s lidskou tváří. Což logicky vyvolávalo přesvědčení, že tehdejší panující „socialismus“ bez přívlastku, který jme chtěli „reformovat“, žádnou lidskou tvář nemá. Že se jedná o člověku nepřátelský systém, který neobsahuje nic jiného, než výsostně orwellovské znaky. Antonín Novotný v roce 1960 sdělil národu, že Československo pokročilo v budování komunistické společnosti již tak daleko, že dosáhlo milestonu zvaného socialismus. Tohle slovo nechal rovněž vetknout do názvu státu. Marasmus. Dnes je česká společnost tomuto marasmu blíž, než si je ochotna přiznat. Nejsme už sice socialistická republika svým názvem, nicméně zůstáváme jí svojí podstatou. V krizi není energetika a státní finance. V největší krizi je myšlení. A jak by mohlo nebýt. Vzorem pro nastupující mladou generaci obvykle bývají zcela přirozeně osoby, které se vyprofilovaly svým veřejným působením. Sportovci, politici, umělci, v menší míře vědci, lékaři a také – s prominutím – zločinci a jim podobné existence. Milost uděluje těmto a jim podobným lidem stávající prezident republiky. Znevažuje tím celé soudnictví. Naznačuje, že jmenuje svého příznivce do čela ústavního soudu, přičemž ke změně dojde až řadu měsíců poté, kdy Zeman z ústavy a z milosti boží už nebude prezidentem. Vlastizrádcem se nestal pouze díky pro něho šťastné shodě okolností. Chystá se znevážit ústavu ještě hůře, než jak ji znevažuje během celého svého funkčního období. Věřím, že justice se k takovému případnému kroku postaví stejně jako k prezidentské kandidatuře jisté paní, kterou do fuknce vyslali již nefunkční zákonodárci. Nicméně by se mohlo stát, že občané našeho státu zvolí do pozice prezidenta trestně stíhaného křivopřísežníka, agenta StB a komunistu. Pokud by se to opravdu stalo, neumím si představit srozumitelnější výpověď o stavu a úrovni myšlení občanů Česka. Tím bychom se skutečně stali mimořádnými. Mimořádnými ignoranty a hlupáky.
Myšlenky a reflexe 