Poslanecká sněmovna v novém složení se občanům zatím ještě nestačila výrazněji zapsat do povědomí. Nová vláda také za sebou ještě nemá obvyklých sto dní, během nichž se džentlmensky její činnost nehodnotí. Řadu rozdílů oproti minulé reprezentaci státu však již zaznamenat můžeme. V čem je současné vedení země podobné tomu minulému a v čem se liší? Fialova vláda se bohužel podobá té Babišově v jazykové vybavenosti svých členů. V dnešní době by angličtina měla být samozřejmou součástí profesní vybavenosti každého člena vlády. Polština ji prostě není schopna nahradit. Ale pojďme od podobnosti k rozdílům. Těch je více.
Ve vedení poslanecké sněmovny ani ve vládě se zatím neprofiloval žádný umělec. Nemá ve svém středu veršotepkyně, kytaristy či zpěváky. Je to jistě pozitivní změna. Umělci patří na jiná pódia než je parlamentní lavice členů vlády. V Česku existuje spousta lepších umělkyň, než básnířka bosých nohou v ranní rose Schillerová. Tato „Manon Lescaut“ Babišovy vlády nám naneštěstí na ministerstvu financí zanechala kromě téměř bilionového nárůstu schodku státního dluhu také album svých fotografií. Za dva miliony. Budeme si tak ještě dlouho moci připomínat osobu, na jejíž působení v úřadu, hlídajícím státní (naše) peníze, budeme se skřípěním zubů všichni ještě dlouho doplácet. Opakuji všichni. Včetně jejích voličů. Od důchodců po nemluvňata. Opětovně si budeme muset připomínat, že drahotu, inflaci i energetickou krizi nám připravila právě odešlá Babišova vláda. A její způsob vládnutí. Nikoli současná Fialova vláda. V Česku máme rovněž plejádu mnohem lepších kytaristů, než je ten, který stál k naší smůle v čele poslanecké sněmovny. V Otázkách Václava Moravce nám všem sám připomenul, jak si ve své funkci za naše peníze hezky cestoval po světě. S mnoha předsedy parlamentů prý mluvil. Možná by nám mohl sdělit, jakým jazykem. Mladého zpěváka z Babišovy vlády poslal jeho boss spolu se svým hradním souputníkem, nenávistným nemocným posluhovačem Ruska a Číny, velvyslancovat do Finska. Zřejmě chtěli navázat na jediného zpěváka, jehož jsme v minulosti v diplomacii měli, Jaroslava Olšu. Bohužel Vojtěch (nebuďte slušnej) se s Olšou srovnávat nedá. Olša byl osobnost na svém místě. Když dva dělají totéž, není to totéž. Ani linky na pečení chleba nejsou stejné v Německu a v Česku. Ta česká, Babišova, stojí nás, české občany, 100 milionů korun, jimiž jsme zaplatili Babišovi dotaci. Jediné, co je na zmíněné lince inovativní, je právě způsob jejího financování. Ty peníze z nás ze všech, i z jeho vlastních voličů, sedřel Babiš.
Myšlenky a reflexe 