Kdy Babiš zbaběle zmizí do ciziny?

Představme si hypotetickou situaci, že Babiš prohraje nadcházející volby. Není to nic, co by se nemohlo stát, ba je to dokonce dost pravděpodobné. Když po volbách ztratí vliv na státní správu, nebude nadále moci ovlivňovat rozhodování úředníků ministerstva financí, ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva pro místní rozvoj ani ministerstva pro životní prostředí. Ztratí vliv na policii, na státní zastupitelství, na všechny složky ministerstva vnitra i ministerstva spravedlnosti. Bude mu hrozit nestranné vyšetření jeho kauz. Což znamená reálnou hrozbu vězení. Bude-li konečně nastolena vláda práva, Babiš spravedlnosti neunikne. Musel by zmizet na některou ze svých nemovitostí, které si po celém světě za hlasy svých voličů koupil.

Což se mu zatím nechce. Proto nedůstojně a zbaběle žadoní o hlasy těch, kteří už mu sice také nevěří, ale jsou ještě schopni a ochotni nechat se tímhle individuem koupit. Nechat se koupit miliardářem, který si za jejich hlasy kupuje zámky ve Francii. Nechat se koupit osobou, která se neštítila zatáhnout do svého špinavého byznysu i své vlastní děti a poslat vlastního syna, když se proti tomu ohradil, za pomoci dalších Babišových pochybných individuí na Rusy okupovaný Krym! Aniž by si Babišovi věrní uvědomovali, že tím kopou hrob nejen sami sobě, ale i svým dětem. V jeho byznysu se jednoznačně projeví, že stále vlastní Agrofert a že ho nikdy vlastnit nepřestal. Získávání dotací pro Agrofert se ovšem značně ztíží, protože v příslušných procesech zavládne konečně transparentnost. Bankovní úvěry bude rovněž získávat obtížněji. Nejen české, ale už ani čínské banky nebudou jevit dosavadní ochotu. Stále bude sice vlastnit valnou část mediálního trhu, ale se ztrátou jeho politické moci se může v řadě novinářů ozvat svědomí. Od člověka, který padá, se všichni vlezdoprdelkové rychle odvracejí. Češi jsou v tomhle přeborníky už od dob Přemysla Otakara II. Přijde Babišovo Moravské pole. Zástup těch, kteří budou veřejnost přesvědčovat, že ke spolupráci se zločincem byli tak či onak nuceni, se značně rozroste. Tenhle jev se v českém prostředí objevuje s pravidelností hodnou lepší věci. Po pádu Rakouska-Uherska, po osvobození v r.1945. Vzpomeňme jen, kolik “statečných bojovníků” se po válce prohlašovalo za partyzány či odbojáře. Obdobná situace následovala po letech 1968 i 1989. Nejsme na zmíněný prvek v historii české mentality hrdí. V nadcházejících volbách můžeme odstavením Babiše a jeho spolku ANO nicméně přispět právě k tomu, abychom se už nikdy nemuseli stydět za to, že jsme Češi. Před zbytkem světa, ale i před svými vlastními dětmi. Babiš se pokusí zmizet. Zbytku jeho voličů už bude zbývat pouze naděje, že takovýhle gauner se snad spravedlnosti neztratí.